Liber Historiae Francorum

Liber Historiae Francorum je středověká franská kronika sepsána anonymním autorem v průběhu 8. století patrně v Soissons.

První části kroniky sloužily jako sekundární zdroj pro rané období Franské říše, především v době Marcomera a poskytovaly krátké breviarum událostí až do doby pozdních Merovejců. Následující oddíly kroniky poskytují informace o dynastii Pipinovců v Austrasii, v době před vznikem slavné dynastie Karlovců^[1] a jsou důležitými primárními prameny pro soudobé dějiny.^[2]

Liber Historiae Francorum využívá mnoho materiálů ze starší kroniky Historia Francorum sepsanou biskupem a historikem Řehořem z Tours, která byla dokončena v roce 594. Emeritní profesor a historik Richard Gerberding při editaci textu kroniky potvrdil koherenci a přesnost popisu.^[3] Zároveň za pravděpodobné místo vzniku kroniky uvedl město Soissons, které bylo pravděpodobně součástí královského kláštera Saint-Médard de Soissons. Richard Gerberding autora kroniky charakterizoval jako Neustriana, zároveň zatvrzelého, legitimního a sekulárního Merovejce.

Liber Historiae Francorum je obvykle datována do roku 727 kvůli odkazu na konec šestého roku vlády Theudericha IV.^[2] Kronika popisuje neustrijskou perspektivu éry majordomů královského paláce, kde moc frakce franských magnátů byla držena na uzdě vyváženou legitimitou merovejského krále. Richard Gerberding spolu s historikem Paulem Fouracre poukazují na to,, že kronika podporuje krále merovejské dynastie pouze potud, pokud legitimně vládnou s podporou nejvyšších franských magnátů. Franští magnáti jsou oproti tomu kronikou podporováni pouze potud, pokud neaspirují nad své postavení.^[4]

Liber Historiae Francorum byla kopírována a široce distribuována v 9. století. Čtenářům i posluchačům nabízela čisté a komplexní pozadí, které Franky zdánlivě zasadilo do kontextu Římské říše v křesťanském galo-římském světě.